Dnes jsem se vydala do Frýdlantu nad Ostravicí, abychom měly s Irkou z krku zkoušky OB-Z, které jsou povinné pro vstup do dalších stupňů Obedience. Iriska toho sice ještě dohromady moc neuměla, nebo spíš znala základy ve formě hry, častých odměn a klikání, ale jelikož na splnění zkoušky stačila známka dostatečná a bylo to pár krátkých cviků, jelo se, abychom mohli začít s nácvikem na již náročnější OB1. Irisce bylo před pár dny 15 měsíců, cvičilo se venku pod širou oblohou, na což byla zvyklá, a tak jsem vše vsadila na jednu kartu. A taky to tak dopadlo. Irka cvičila s plným nasazením a jí vlastním elánem, ale při té její zbrklosti a snaze udělat to rychle se popletla. Obojí odložení za pochodu udělala naopak, takže v leže si sedla a v sedě si lehla. A dvě nuly byly na světě. Rozhodně mně ale potěšilo hodnocení rozhodčí, která pravila, že je radost na nás pohledět s jakou energičností a radostí fena cvičí a jestli nám to tak vydrží do budoucna, že se těší na naše další výsledky. Smůlou bylo, že někdo nechal u kraje cvičiště misku a Iriska se během přemisťování mezi cviky šla na misku podívat. Hned jsem ji sice přivolala, ale hlavou už byla za vymezovací páskou, a tak šla půlka bodů za celkový dojem dolů. Z 15 pejsků jsme byli sedmí a jeden pes zkouškou prošel se známkou nedostatečná.