Už je tu s námi týden a perfektně zapadla do naší smečky... 

 

Tak ji tady máme. Nová posila do našeho stárnoucího týmu. Sheronce táhne na 14. rok a Iriska spěje k osmi letům a tak byl nejvyšší čas a taky poslední příležitost k jejímu zabřeznutí. Na svět přišlo pět štěňátek a tři z nich byly fenky. Nikomu nepřeji to dilema, vybrat si z vyrovnaných jedinců toho pravého. A jestli je Keska opravdu ta správná, ukáže jen čas.  

Nicméně holka vtrhla do našeho bytu naprosto sebevědomě, bez bázně a hany se seznámila se svou babičkou Šerkou, prohledala všechny misky, prošmejdila oba pelechy a hurá do kuchyně. Tam hned natahovala nos, co že je to na kuchyňské lince. Z držáku na ručníky všechno strhla a začala si vyřizovat účty s mokrou utěrkou. No teď je u nás veselo, já jsem si zas rychle uvědomila, co všechno musí z dosahu malé ďáblice, jinak nastává devastace těmi pidi zoubky co má v tlamce.

Připadám si, jako bychom měli doma novorozené dítě. Když Keska usne, šeptáme a chodíme po špičkách, jen aby spala co nejdéle. Naštěstí tak řádí, že je rychle utahaná a pak spí jak zabitá. Venčení se nám pěkně daří, nehody na linoleu jsou spíš vzácností. Už si dala do hlavy, že když volám Kesko, tak dostane granulky a tak rychle mete za mnou. Pokud teda není nablízku na zemi kos, to jde vše stranou a hurá ho prohnat. No to mě čeká práce a práce, ale už se na ni těším. Je to vždy výzva, udělat z malého čertíka psa, co funguje na posunky. Teď ji musím nějakou dobu nechat duševně zmohutnět a pak bude piplavé nikdy nekončící vysvětlování, co se po ní vlastně chce. Tak si držím palce a malé prďolce rovněž.

 

 

 

6.2. 2021 Nastal den, kdy miminka z vrhu „Ká“ dosáhla věku osm týdnů. Je nejvyšší čas opustit brášky a sestřičky a jít do nové smečky.

Doufám, a to byla má největší snaha, že jsme našli lidi, kteří nechtějí pejska jen pro svou radost, ale také jsou ochotní něco pro něho udělat. Tím myslím něco víc, než mu dopřát velkou zahradu, krmení a očkování. Původně měli jít tři štěňátka do zahraničí. Bohužel kvůli covidu se dostala jen jedna fenka do Polska k Horské službě. Jedna fenka zůstává v naší chovatelské stanici. A poslední z holčičího potomstva bude jezdit poctivě trénovat do Chlístovic, kam také jezdím, takže ji budu občas vídat a držet palce, aby všechno zvládla co nejlépe. Dva kluci šli nedaleko od Zlína (Drásov a Frenštát pod Radhoštěm) a tak snad budu moci poradit a pomoci se zvládnutím jejich výchovy.

Moc velké díky patří Lence a Romanovi, kteří mi pomohli s posledním měsícem odchovu a skvěle štěňátka připravili na odchod do nových rodin.

 

V sobotu 12.12 2020 v 5h ráno přišla na svět nová štěňátka. Dva samečci a tři samičky. Maminka Iris z Veselé rodiny a tatínek Muraco la Blankpapilio na ně mohou být právem pyšní. Jsou to pěkní cvalíci. Největší  600g a nejmenší 400g. Hned se sháněli po mlíčku a do večera každý přibral 20g. Máme z nich velikou radost, zvláště když jedna fenka u nás zůstane a bude nás provázet naším životem. Iris je v pořádku a plní své mateřské povinnosti na 100%.

 

 

Tak už je to potvrzeno. Za měsíc, kolem 12. prosince, přijdou na svět malé bílé kuličky, ze kterých by mohli vyrůst správní pracovní psi :-)

 

 

Momentálně jsou v naší chovatelské stanici dvě feny. Jedna (DSheron) má 13 let a druhá Iris má letos 7. A tak jsem si na jaře řekla, že by bylo dobré pořídit si nové štěňátko. Rozhodla jsem se nechat si přírůstek po Iris. Problém nastal při výběru otce. Vše co se mi líbí exteriérově a povahou je buďto příbuzné, nebo nemají úplný rodokmen. Jelikož mám vysoké nároky především na povahu otce štěňat, je výběr velmi omezený až nemožný.

Nicméně začátkem března začala Iris hárat a my jsme se chystali do Rakouska, za psem dle mých představ. Bohužel v den krytí došlo k uzavření hranic (zákazu vycházení atd.) kvůli koronaviru.  Ale vše zlé, je k něčemu dobré. V létě se situace kolem koronaviru uklidnila a tak jsem se mohla účastnit všech svodů a bonitací co se u nás konaly. A všimla jsem si potomků po třech fenách a jednom psovi. Všichni byli plnochrupí, standardního vzhledu. Ale co je pro mě důležité, všichni jedinci byli skvělých kontaktních povah. Stále jsem byla na vážkách, až do chvíle, kdy jsem na výcvikovém táboře poznala další dceru tohoto psa, byla skvělá, stopovala, figurant z ní byl nadšený, poslušnost odpovídala věku a zkušenostem psovoda. Bylo rozhodnuto. Pojede se na Slovensko za Muracem la Blankpapilio. Pes má složenu zkoušku IPO1 a Apr2, bohužel kvůli koronaviru se dál nedostali. Ale i kdyby neměl žádnou zkoušku, pro mě je důležité, že pochází z pracovních psů a že tuto povahu předává na potomstvo. Minulý Irčin vrh byl v podstatě se stejnou příbuzností a dokonce na stejného předka, jímž byl ve třetí generaci Bossanova von White Angel. Z osmi štěňat 4 chovní (3 v zahraničí), dva se zkouškou a tři se připravují.  Dva už mají potomky.

Tak se čekalo na Irčino zářijové hárání. A v Čechách zase začaly stoupat počty nakažených koronavirem. V době kdy Iris konečně začala hárat, Slovensko zavřelo hranice vůči Čechům.  Naštěstí byla majitelka Muraca tak hodná a byla ochotná se se mnou sejít v Rakousku. Začali jsme chodit na krev, abychom věděli, jak na tom je fena s progesteronem. A co čert nechtěl, progesteron nestoupal. Zato mě stoupal tlak. Každým dnem mohli hranice zavřít i Rakušáci nebo u nás mohl být nařízen zákaz vycházení. Nakonec až 19ctý den hárání vyšel progesteron a my jsme jeli krýt do Rakous. No co, původně jsem chtěla krýt v Rakousku a nakonec jsem i nakryla v Rakousku.

Na tento rok budeme mít asi opravdu málo vzpomínek. Corona virus nás uvěznil doma a tak jsem nemohla jezdit na tréninky a samotnou mě to zas tak moc nebaví. V březnu začala Iriska hárat a dva dny před  krytím nám kompletně zavřeli kvůli coroně skoro všechno a hlavně hranice. No a tak jsme jen občas zašli na procházku v okolí Zlína, v létě po rozvolnění opatření i trošku dál po Čechách, týden jsme byli na výcvikovém táboře a to je tak vše. Ale zase si člověk vyklidil hlavu a srovnal myšlenky. Víc jsme si užili Šeronky, která už moc kilometrů neujde. Iriska dostala odpočinek, což se jí ale moc nelíbilo a tak jsem ji šlápla aspoň pár stopiček. Letos mám poslední šanci mít od ní štěně, nerada bych to odkládala na příští rok, jelikož to už jí potáhne na osm. Vůbec nevím, jak toto dopadne.  Ale o tom až to bude aktuální. Teď jen pár fotek z roku 2020.

 

1.10 - Jára složil zkoušku IFH1 za 98 bodů ze 100. Super výkon, je to sice lehounká vlastní stopa ale 98 bodů se nevidí každý den. Kloboku dolů za Járovu přípravu patří jeho paničce Satumarja Stenman z Finska.

 

17.10 - Jára složil zkoušku JK1 stopa 195 z 200 bodů a poslušnost 86 bodu. Tak další zkouška z Finska. A zase nevím, jestli je to nějaká národní stopařská a nebo jestli je to záchranařina. Nicméně krásné body, mám radost. Navíc Járu ještě čekají otcovské povinnosti, tak držíme palce, ať má dobré potomky. Nic mi neudělá větší radost, než to, že jdou pracovní geny dál do chovu.

 

D´Sheron Star z Ranče Montara oslavila své 13-cté narozeniny. Je to už opravdu babka, akorát, že si to mnohdy neuvědomuje a skotačí jak malé štěně, někdy i s těmi srandovními pády na čumák. Už ji nebereme na dlouhé procházky, jen tak okolo domu. Ale doma pořád hraje první housle a Iriska musí poslouchat mamku, jinak by byl mazec. Také je stále ráda v naší blízkosti a život si užívá naplno. Tak Šerko ať tu s námi seš i za rok, at tě nic nebolí a ať máš radost, že jsi.

 

 

Jára absolvoval zkoušku HK1 za 198 z 200 bodů. Neumím finsky, ale z překladače jsem pochopila, že jde asi o záchranářskou zkoušku. Teda 198 bodů to musel být parádní výkon, škoda že jsem to nemohla vidět.

 

Julinka složila zkoušku doprovodného psa BH-VT za 56 bodů z 60. Super zpráva, jelikož Julka u nás byla do svých 4 měsíců a tak mi hodně přirostla k srdci. Majitel mi psal, že v Nizozemsku byly zkoušky dlouho zakázané kvůli Covidu, ale hned jak je povolili, tak se nahlásil. Jůlinka pry BH složila lehce, což dosvědčují i získané body. Tak hurá Julinko, těším se, jak si povedeš dál. Majiteli patří dík a držím palce.