Historie plemene dávná i nedávná

V dobách, kdy se člověk živil převážně jako zemědělec, potřeboval psy k ochraně obydlí, lovu a pasení ovcí. Historikové předpokládají, že již v těchto pradávných dobách, byli bílí psi v oblibě. Jako hlavní důvod uvádí, že bílá je v šeru lépe vidět a dobře se tak odlišuje od vlků. Pracovních schopností svých psů si bačové dobře všímali. Cíleně vybírali ty nejlepší jedince k dalšímu chovu. Již tehdy vlastně prováděli chovatelskou práci. Z počátku moc nezáleželo na vzhledu psa, ale na jeho práci a povaze. Až mnohem později, na prahu technické revoluce, se započalo i s výběrem dle exteriéru. To už byly také zakládány plemenné knihy. I u předků dnešního německého ovčáka, jsou zaznamenáni bílí jedinci. První německý ovčák Horand von Grafrath(1895), pocházel z bílého dědečka Greifa vom Sparwasser (*1879). Zpočátku nikomu zbarvení nevadilo, důležitý byl tvar těla a stojící uši. Avšak začátkem dvacátého století, začal bíle zbarvený německý ovčák vycházet z módy. Často byli barevní psi upřednostňováni jak v chovu, tak na výstavách. Nakonec došlo k tomu, že v roce 1968 byla bílá barva definitivně zakázána, jako nežádoucí zbarvení plemene Německý ovčák. Naštěstí byli v poválečných letech (díky filmu Rin Tin Tin) vyváženi němečtí ovčáci na Americký kontinent. Američané si z evropského zákazu nic nedělali a chovali si po svém, jak barevné, tak bílé jedince. Rovněž v Anglii se nejspíš dále chovalo bez omezení, nebo minimálně došlo k oddělení bílých a barevných linií. Z předešlých řádků jasně vyplývá, že Bílý ovčák má společné předky s Německým ovčákem a bílá barva existovala dávno před čistokrevným chovem. Avšak k oddělení obou plemen došlo v době, kdy se Německý ovčák potýkal s velkými problémy ohledně labilní povahy, ale ještě nenastal trend sešikmených zádí a přeúhlených pánevních končetin. Povahu začali němečtí ovčáčkáři velmi brzo řešit povahovými testy, zatímco u bílých se toto neřešilo vůbec. Takže došlo u obou plemen k rozdílům nejen v povaze ale i v exteriéru. Bílý ovčák je mnohem jemnější a citlivější ale zase s rovnou zádí a přiměřeným úhlením končetin.
V roce 1970 Přivezla paní Aghata Burch z USA do Švýcarska psa jménem Lobo. Tento pes se narodil v roce 1966, tedy ještě před zakázáním bílých v chovu. Měl platný průkaz původu jako Německý ovčák. Později si ještě přivezla z Anglie fenku Blinkbon´s Lilac. S oběma zvířaty složila mnoho i těch nejvyšších pracovních zkoušek a proto se rozhodla k odchovu štěňat. Švýcarská plemenná kniha odmítla vrh zapsat, ale protože měla s paní Burch dobré vztahy, zapsala vrh do pomocného registru, pod jménem chovatelské stanice Shangrila´s. Později, ještě došlo k importu feny z Kalifornie. Paní Burch měla ještě další dva vrhy ale již bez zápisu, tudíž bez průkazu původu. Později se odstěhovala zpět do USA. Jejím pokračovatelem byl ve Švýcarsku pan Kurt Kron, v Německu Martin Faustmann a zanedlouho i řada dalších chovatelů po celé Evropě. V 80tých až 90tých letech, bylo v Evropě založeno mnoho spolků a klubů bílého ovčáka a mnoho dalších psů bylo importováno z Ameriky a Kanady. V té době se ujal název americko-kanadský bílý ovčák (v Americe se až do uznání plemene jmenoval německý ovčák bílé barvy) a používal se až do konce roku 2002, kdy bylo plemeno předběžně mezinárodně uznáno jako BERGER BLANC SUISSE (Bílý švýcarský ovčák). Zkušebně na deset let.
V české republice byl založen klub bílého ovčáka 24. 4. 1993. K prvním odchovům došlo na Maďarských fenách z linií Martina Fautmana. Jelikož česká plemenná kniha toto plemeno vůbec neznala, byly tyto vrhy zapsány pod maďarskou plemennou knihou. Prvním vrhem zapsaným v České plemenné knize byl 15.11 1993 vrh B-Acabo chovatelky Peckové Věry. V roce 1994 působily stanice Restinga Manželů Polákových, Sambadi paní Petry Badínové a Acabo. První vrh mé chovatelské stanice (z Veselé rodiny) byl 7. 7. 1995. Účastnila jsem se již první klubové schůze, většiny svodů a bonitaci a taktéž většiny klubových výstav.
Dne 4. 7. 2011 bylo v Paříži na zasedání FCI plemeno Berger Blanc Suisse (Bílý Švýcarský ovčák) definitivně uznáno. Standard č. 347, I. skupina ovčáci a pastevečtí psi. Od tohoto data, již žádné zápisy v pomocném rejstříku. Na výstavách možnost soutěžit o titul mezinárodního šampiona krásy a také o nejkrásnějšího jedince výstavy. Již žádné křížení s jakkoliv zbarveným německým ovčákem, ke kterému stále dochází v USA. Ale dobrá zpráva je ta, že už i v USA je klub švýcarského bílého ovčáka, který ctí FCI pravidla. Myslím, že tito krásní psi si své místo na slunci zaslouží a dnes a denně nám to dokazují.