Chovatelská stanice z Veselé rodiny byla založena 17.7.1995

Od roku 1993 jsem členem klubu bílého ovčáka. V letech 1996-2010 jsem byla členem výboru klubu bílého ovčáka. 14.5.2009 jsem byla jmenována rozhodčím z exteriéru, pro plemeno Bílý švýcarský ovčák .

Se všemi psy, kteří byli a jsou v mém majetku se snažím skládat zkoušky ze sportovní kynologie a účastním se závodů. Nejvýše dosažené mety jsou: IPO3, ZVV2, ZPO1, ZPS1, Vítěz malého mistrovství BŠO.

Všechny jedince vychovávám v souladu s behaviorálním chováním psů a pozitivními metodami výcviku. V chovu se snažím o spojení zdravých, typických a povahově vyrovnaných jedinců.

 

Certifikát CHS

 

Jmenuji se Oldřiška Plšková a jsem postižená. Ehm abych to uvedla na pravou míru, jsem postižená psy. Jen co jsem se naučila říkat máma a táta, hned další už byla celá věta: „mámo kup mi pejska.“

Dodnes si pamatuji, vždy když maminka přišla z obchodu, tak já hned: „cos mi koupila“ a mamka „a co bys chtěla“ a já na to „PEJSKA“. Jednou takto přišla z obchodu a povídá, dnes jsem ti koupila pejska. Vytřeštila jsem oči a ona z kabele vytáhla časopis Pes přítel člověka. To bylo zklamání, číst jsem neuměla a těch pár obrázků, to přece nebyl živý pejsek. Až jednou muj otec snad musel hrát karty s čertem nebo nevím kde to sehnal, dovedl domů psa. Vzdáleně to připomínalo křížence středního knírače s erdelem a pamatuji se, že už byl dost velký, ale na nohách měl ještě zvětšené růstové zony kostí, takže zpětně odhaduji, že mu mohlo být něco kolem 6-8 měsíců. A povahou to opravdu odpovídalo peklu, hned byl s názorem hotov a hned kousl. Kousl každého, kdo se vůči němu, jakkoliv provinil. Největší provinění bylo, když někdo před ním utíkal, to byly zuby v lýtku hned. Díky tomuto psovi jsem se velmi rychle naučila psí mluvu, jinak bych byla více pokousaná jak najezená. Dodnes na cizím psovi okamžitě poznám, jestli mě hodlá roztrhat anebo ulízat k smrti. Když mi bylo 15 let, odešel můj první kámoš do psího nebe. A přišel další kříženec, to zas byl ořech podobný borderce křížené s malým špicem. Zde už jsem měla nějaké zkušenosti a věk na to, aby ze psa vyrostl opravdu správný kolega pro můj teenagerovský život. Jezdil se mnou na vandry pod širák, lozil po skalách, na vodu apod. Byl to strašně milý a učenlivý pes, bohužel v pozdějším věku ho postihla silná epilepsie a on uhynul. Svého prvního psa s průkazem původu jsem si pořídila až ze svého prvního platu. Byl to čistě bílý bulteriér. Udělala jsem si myslivecké zkoušky a chodili jsme na lov prasat. Mám nezapomenutelné a krásné zážitky. A taky první zkoušky. Pak přišlo jedno dítě, druhé dítě, na les už nezbýval čas, a tak jsem si k bulíkovi pořídila svého prvního bílého ovčáka. Psal se rok 1993 a o tom až do dnes vyprávějí tyto webové stránky...