Iriska se po štěňátkách dostává znovu do formy. V sobotu se se zúčastníla závodu v obedienci OB2 - "O fénixovo pírko 2018" a skončila na krásném druhém místě. Je to prostě naše šikulka :-)

 

Tak už všechna štěnda mají svoje nové domovy. Rozběhli se po celé evropě.  Jára je ve Finsku, Jáchymek ve Francii, Jůlinka jede do Holandska, Jurášek má slovenského páníčka a ostatní bráškové jsou po celém česku. Všem moc přejem, ať se jim nové domovy líbí a dávají svým páníčkům spoustu radosti.

Jáchym je jedním ze dvou pejsků, kteří byli vybráni jako nejnadějnější a mezi těmito pejsky si vybíral i zájemce s právem prvního výběru. Dlouho jsme se rozhodovali, jestli ten anebo ten druhý, proto nebyl Jáchymek nabízen. Jáchym je tedy stále volný k prodeji. Je to velmi pěkně se vyvíjející dlouhosrsťáček. Mléčný chrup má v pořádku, rovněž skus je předpisový. Obě varlátka sestouplá. Špičkový pigment. Tmavé oko. Jeho povaha je velmi živá, s kladným vztahem k lidem. Byla bych strašně ráda, kdyby se ho ujal člověk, který ho nenechá zahálet, ale bude s ním dělat jakýkoliv sport. Agility, záchranářství, stopařství, obedienci, nosework nebo klasický sportovní výcvik. Rovněž by bylo skvělé, kdyby se občas někde objevil na výstavě a nejlépe pokud by byl uchovněn. Myslím, že toto spojení si zaslouží, aby bylo dál vedeno v chovu. Začátečníkům poradím jak s chovem, tak s výchovou a výcvikem.

 

Aktualizováno:  Tak už i Jáchymek má nový domov. Pojede daleko, až do francouzkého Lyonu...

 

 

Jůlinku bychom si moc rádi nechali v naší chovatelské stanici, ale není rozumné mít tři fenky v maličkém bytě. Navíc Iriska ještě má co ve výcviku dohánět. Takže Julka jde do Holandska, blízko Amsterdamu a páníček ji hodlá cvičit. Jsem moc zvědavá, jak si holka povede. Protože Holandsko má přísné vakcinační podmínky, bude Julie do začátku května ve Zlíně. Až absolvuje všechna očkování, pofrčí za svým již netrpělivým pánečkem, který se na ni moc těší. Do té doby je na mně, abych ji připravila na všechny záludnosti lidského světa. Takže se jí věnuji, jak jen to je možné. Zatím je to moc šikovná holčička, učí se rychle a je dravá i mazlivá. Teď teda máme doma desetiletou Šeronku, pětiletou Irisku a dvouměsíční Julku. Babička, matka a dcerka-vnučka.

 

Osm týdnů, psíci mají po očkování a všichni dostali pod kůži čip, který zajištuje, že jsou označení, tedy identifikovatelní a v případě ztráty lépe najdou cestu zpět domů. Nastává doba, kdy se rozejdou do svých nových domovů, ke svým novým páníčkům a paničkám. Je to tak trochu smutné období, ale  mimísci už potřebují být samostatní a zvykat si na novou smečku. Tak tfuj, tfuj děcka, ať se vám daří at jste šťastní a zdraví. Děkuji chovatelské stanici La Blankpapilio, za poskytnutí azylu pro náš odchov, který si nedovedu v našem malém bytečku vůbec představit.

 

Šest týdnů to už jsou skuteční psi. Chovají se jako velcí psi, začínají navazovat oční kontakt s člověkem. Naši „jéčkaři“ tento víkend zažili hodně neznámých návštěv všech věkových kategorií a obstáli skvěle. Místy jsem měla strach, že jim ocásky upadnou, jak jimi vrtěli :-) Už také běhají po venku a mamka je z nich nešťastná, jelikož ji při krmení koušou do vemínek. Také nohavice a tkaničky dostávají zabrat. Ničeho se nebojí, všude vlítnou po hlavě, už se těžko hlídají. Ještěže už půjdou každý do jiné smečky, protože takto vcelku je to banda lumpů včetně Julinky, která se jim zcela vyrovná.

 

Máme pět týdnů, už slušně běháme a dokonce si i občas poskočíme do výšky, no a pak přistaneme na nose. Při hře už dovedeme používat obličejovou mimiku, vrčet a tvářit se jako zabijáci. Jsme už pořádní darebáci, všechno okusujeme a taháme se o kdeco. Už poznáme, že každý člověk je bezva kámoš a cpeme se mu do klína, samo sebou všichni zaráz. Už poznáme, co se bude dít, když vrznou dveře, že po  zamlaskání se objeví miska s jídlem, že hrčení pračky není nebezpečné. Byli jsme se na chvilku kouknout i venku ale zábly nás tlapky. Máme už kompletní mléčné zoubky a rádi koušeme tepláky, tkaničky a palce kohokoliv, kdo za námi přijde na návštěvu. Čtyři z nás jsme dlouhosrstí a čtyři krátkosrstí. Už máme svoje páníčky, kteří se na nás přišli podívat a vezmou si nás, až už si s námi naše mamka nebude vědět rady, zatím ji ještě potřebujeme, aby nás naučila, jak se máme správně chovat.

Ve věku čtyř týdnů už štěňátka docela jistě chodí, ale běh je ještě s kotrmelci. Velkou část dne prospí a doba kdy si spolu hrají je poměrně krátká. Už umí vylízat misku dosucha ale mlíčko od maminky je pořád to nejlepší co jim chutná. Poznat typ srsti je spíš duchařina, i když už se cosi ve výrazu obličeje rýsuje. Poznávají člověka, který se o ně stará a začínají koukat do dálky.

 

Naše psí miminka měla včera 3 týdny. Čímž se pomalu dostávají do věku batolat. To znamená, že se začínají zvedat na nožičkách a z plazení se stává chůze,  i když velmi nejistá a srandovní.

Začínají se zajímat mimo matku také o své nejbližší okolí, zejména o své sourozence. Více  se orientují zrakem a sluchem, dosud používali jen čich. Také se objevují první zoubky.

Netrpělivě vyhlížíme nějaký rozdíl v srsti. Oni se totiž všichni rodí víceméně krátkosrstí nebo by se dalo říct se stejnou srstí. Dlouhá srst se nejdříve projeví mezi 4 a pátým týdnem.  S jistotou o jakou srst jde, lze počítat nejdříve po 6 týdnu. Prosím o trpělivost, všem zájemcům se ozveme. Více budeme vědět snad již po 20. únoru.

 

Ve tři hodiny jsem přišla z práce celá radostná, že mi začíná dovolená. Iriska už to má za pár, tak jsem nechtěla nic nechat náhodě. Koukám, že nějak nevylézá z boudičky a nezjišťuje co jsem donesla z obchodu. I u přípravy večeře chyběla. To není samo sebou. Kolem šesté jsem zaslechla mě tak známý zvuk. Uff, tak je to tady Iriska tlačí. Už jsem od pelíšku neodešla a tiše trpěla s ní. Trvalo to skoro ještě dvě hodiny, když v 19:50 přišel na svět první chlapeček. Teda byl to pořádný kusanec, nedivím se, že si dal tak načas. A pak to začalo jít jako u forda. Za tři hodiny bylo po všem. Sedm samečků a jedna samička. Iriska vzorně spolupracovala jako by to dělala už posté. Musím říci, že je to vzorná matka. Štěňátka jsou čistá jako z cukru stará se o ně naprosto příkladně. Poprvé v životě jsem ji slyšela zavrčet, to když Šeronka, co by novopečená babička, zvědavě nakoukla z poza rohu. Miminka jsou pěkní cvalíci. Všechna kolem 500 gramů. Hned se sháněla po mlíčku a křičela na celý svět, že už jsou tu s námi. Tak kluci a holčičko tfuj, tfuj, tfuj, ať jste vždy šťastní a zdraví.

Z Irisky už je pořádný bubeník, alespoň podle toho jejího bubnu soudě. Termín už se blíží, vše je přichystáno.