Toto byl ode mne vůči feně tak trochu podraz. Nechala jsem se přemluvit od ostatních, a ačkoliv fena zdaleka nebyla připravena na délku této stopy, vysloveně jsem to zkusila, jestli to dá. Irka dělala, co mohla a dala to, ale na sebe zrovna hrdá nejsem. Bylo mi jí líto, sáhla si na dno svých sil. Musíme ještě hodně pracovat, aby ten výkon byl podle mých představ. Vím, že pro ni není problém se dopracovat k IGP FH ale pro mě je to strašně časově náročné, potřebovala bych někoho kdo mě donutí jít ven našlapat stopu a pak za tři hodiny ji jít vypracovat.  Kdo stopuje, ví o čem mluvím. Jsou to hodiny práce a nachozené kilometry v terénu. Nicméně Iriska si zaslouží se dopracovat až k vrcholu je to fakt dobrý pracant a skvělá kámoška do nepohody.

 

20.10 2019 se konaly v Chlístovicích zkoušky.  Iriska skládala zkoušku IFH-1. Je to cizí 1200 kroků dlouhá stopa s šesti lomy a 4 předměty, dvě hodiny stará a půl hodiny před vypracováním na dvou místech křížená dalším člověkem. Měla jsem strach z délky stopy, jelikož jsme trénovali pouze do 600 kroků a na mé vlastní křížení vždy reagovala a šla se podívat, co že jsem tam dělala. Na trénink jsme měli jen 14 dní a tak jsme absolvovali asi 5 stop zaměřených na dlouhé úseky bez předmětů a minimum lomů. Počasí nám přálo, bylo chladno bezvětří a louka lehce orosená. Jak už to tak bývá, když jsem nastupovala na stopu, začalo lehce foukat. Dosti jsem znervózněla, jelikož jsem si vzpomněla na minulou zkoušku, kde foukalo a Iriska tam dosti lavírovala. No nebudu to natahovat, obdrželi jsme 100 bodů a bylo. Když mi to rozhodčí oznámila, čuměla jsem na ni jak tele na nová vrata a nevěděla co říci. Teď vím, co chci říci: „Děkuji ti Irisko, zase se mi splnil jeden sen“.

 

 

Iriska startovala v stopařské kategorii podle národní zkoušky ZPS-1.  Jde o 500 kroků dlouhou, dvě hodiny starou cizí stopu s pravými a jedním ostrým lomem. Dále ještě poslušnost podle ZVV1. V její kategorii byli celkem tři psi. Celý den pršelo a občas lilo jak z konve. Celou hodinu do stopy vydatně lilo a další hodinu poprchalo. Přesto všichni psi bez problémů stopu sledovali. Iriska mě hodně překvapila svým pečlivým postupem bez chybičky na lomech a i úsecích. Jeden bod jsme ztratili na nášlapu příliš horlivým vpádem na úsek a další dva body za mírně křivější zalehnutí předmětu. Výsledných 97 bodů stačilo na vítězství a i na nejlepší stopu celého mini mistrovství. Poslušnost s nulou za metrovou překážku za 87 též potěšilo. Radost obrovská. I v ostatních kategoriích bylo na co se dívat, atmosféra parádní, paní rozhodčí milá a spravedlivá. Prostě parádně prožitý den. Jediné co mě trápí, je malá účast jak startujících, tak i diváků.

 

 

První Irisčini potomci jsou již uchovněni. Jurášek na Slovensku, Jára ve Finsku a Janek u nás. Gratulujeme!

 

Dne 22.9 2019 jsme s Iriskou složili stopařskou zkoušku IFH-V. Jedná se o takovou předzkoušku stopařských zkoušek FH. Je to stopa vlastní, 600 kroků dlouhá, s třemi pravoúhlými lomy a jedním ostrým, 90minut stará. Ten den strašně foukal vítr a bylo docela sucho. Irisce se zrovna moc nedařilo, ale vytrvala a poctivě stopu došla. Výsledných 80 bodů opravdu odpovídalo jejímu usilovnému hledání rozfoukaného pachu. Ale pro mě je hrdina, protože jiný pes by se na to dávno vykašlal.

 

 

Víte, že máme i facebokové stránky, kde se dozvíte více ze života naší smečky? Navštivte nás...

 

7-14.7 2019 jsme se zúčastnili výcvikového tábora klubu bílého ovčáka. Já jsem působila jako jeden z výcvikářů a Iriska si tak mohla v klidu plaváním posilovat a postupně zatěžovat svou zraněnou nožku. Já jsem po týdnu skoro nemohla mluvit, ale doufám, že se mi podařilo předat co nejvíce zkušeností ostatním majitelům, kteří se snaží se svým psem cvičit. Tábor byl pro cvičitele vyčerpávající a pro cvičence snad dost inspirativní, především co se pozitivního výcviku týká. Největší problém většiny byla nesprávně a mnohdy nedostatečně vytvořená motivace k cvičení. Doufám, že se za rok pohneme ke skutečné a srozumitelné práci se psem.

 

 

Na našem cvíčáku se konaly 2. 6. 2019 zkoušky. Jela jsem víceméně do počtu, protože od zimy měla Iriska lékařem nařízen klid na lůžku, aby se jí zahojila zraněná nožka.  Říkala jsem si, že když to nedopadne, tak si alespoň zatrénujeme pod dohledem rozhodčího. Když jsem fenu u pole vykládala z auta, pištěla jak podříznuté podsvinče. To nevěstilo nic dobrého. Abychom nerušili psa, co stopoval před námi a byl ještě v terénu, hodila jsem ji na zem předmět, ihned ho zalehla a soustředila se. Hurá, přepla se do stopovacího módu :-)

 

Tak jsem byla na, vážkách jestli se vůbec účastnit, jelikož si Iriska v zimě poranila nohu a jedinou léčbou byl klid. Tudíž jsme vůbec netrénovali. Rozhodlo až to, že tento rok byla tato akce vyhlášena jako oficiální Mistrovství. Řekla jsem si: no co vždycky člověk nemusí být na bedně :-) Když jsme dorazili na plac, bylo zataženo a poměrně chladno. Což nesvědčilo mně, ale pro psa to bylo to nejlepší, co mohlo být. Tak jsem do sebe lila čaje a koukala, jak to jde OB zetkařům a pak jedničkářům. Pak jsme šli na trénink, kde jsem pouze Irku uvolnila a nechala vyblbnout a šlo se na ostro. Začalo lít jak z konve. Když mi Iriska seděla u nohy a koukala na mě, viděla jsem, jak  přivírá oči, protože jí silný déšť  do nich padal.

 

Po štěňátkách dostala Irča oddechové období a tak jsme si jen tak bez tréninku, aby řeč nestála, dali pouze jednu zkoušku poslušnosti a to tu nejvyšší - UPr3. Do výborné nám chyběly dva body a tak jsem byla nadmíru spokojená. Iriska je prostě príma pracovní pes.