Iriska je moc velká šikulka. Dnes složila svou nejtěžší zkoušku, naročné IPO3...
Tak a je tu ten velký den, kdy budu poprvé v životě se psem skládat zkoušku IPO3. S ostatními psy jsem vždy skončila u dvojek, i když u Gera mi chybělo jen pár bodů na stopě a měla bych ji už s ním. Takže jsem byla poměrně nervózní už kvůli tomu, že jsme pro tuto zkoušku měli natrénováno úplné minimum především na stopách a obranách. Hned při uvedení psa na stopu jsem zapomněla uvést psa ze základního postoje a už bodíky lítaly. Další ztráta za pomalejší označování předmětů a z poměrně pěkně vypracované a přesné stopy bylo hned pouhých 82 bodů. Poslušnost skřípla na dvoukilové čince, kterou Irisa moc nemusí a taky ji jednou upustila, takže půlka bodů pryč, potom pár nepřesností při vysílačce a odložení v sedě a celkových 84 je na obvyklý Irisčin výkon taky málo. A přišla obrana. Zde už se projevila celková únava a taky částečně nepochopení psa, že jsou teď skutečně obrany, a i když vše odkousala, nikde se neutrhla, tak trochu chyběla razance. V tréninku to uměla podat mnohem lépe. S hrůzou jsem čekala, jestli to bodově vyjde a vyšlo to s odřeným jedním ouškem na 72 bodů. Měla jsem smíšené pocity. IPO3 jsme sice dali, ale to jakým způsobem, mně teda mrzí. Příští rok si to musíme opravit, takto to teda nenechám. Irka dostala slíbený věnec buřtů, ale ještě musíme hodně trénovat.
