Momentálně jsou v naší chovatelské stanici dvě feny. Jedna (DSheron) má 13 let a druhá Iris má letos 7. A tak jsem si na jaře řekla, že by bylo dobré pořídit si nové štěňátko. Rozhodla jsem se nechat si přírůstek po Iris. Problém nastal při výběru otce. Vše co se mi líbí exteriérově a povahou je buďto příbuzné, nebo nemají úplný rodokmen. Jelikož mám vysoké nároky především na povahu otce štěňat, je výběr velmi omezený až nemožný.

Nicméně začátkem března začala Iris hárat a my jsme se chystali do Rakouska, za psem dle mých představ. Bohužel v den krytí došlo k uzavření hranic (zákazu vycházení atd.) kvůli koronaviru.  Ale vše zlé, je k něčemu dobré. V létě se situace kolem koronaviru uklidnila a tak jsem se mohla účastnit všech svodů a bonitací co se u nás konaly. A všimla jsem si potomků po třech fenách a jednom psovi. Všichni byli plnochrupí, standardního vzhledu. Ale co je pro mě důležité, všichni jedinci byli skvělých kontaktních povah. Stále jsem byla na vážkách, až do chvíle, kdy jsem na výcvikovém táboře poznala další dceru tohoto psa, byla skvělá, stopovala, figurant z ní byl nadšený, poslušnost odpovídala věku a zkušenostem psovoda. Bylo rozhodnuto. Pojede se na Slovensko za Muracem la Blankpapilio. Pes má složenu zkoušku IPO1 a Apr2, bohužel kvůli koronaviru se dál nedostali. Ale i kdyby neměl žádnou zkoušku, pro mě je důležité, že pochází z pracovních psů a že tuto povahu předává na potomstvo. Minulý Irčin vrh byl v podstatě se stejnou příbuzností a dokonce na stejného předka, jímž byl ve třetí generaci Bossanova von White Angel. Z osmi štěňat 4 chovní (3 v zahraničí), dva se zkouškou a tři se připravují.  Dva už mají potomky.

Tak se čekalo na Irčino zářijové hárání. A v Čechách zase začaly stoupat počty nakažených koronavirem. V době kdy Iris konečně začala hárat, Slovensko zavřelo hranice vůči Čechům.  Naštěstí byla majitelka Muraca tak hodná a byla ochotná se se mnou sejít v Rakousku. Začali jsme chodit na krev, abychom věděli, jak na tom je fena s progesteronem. A co čert nechtěl, progesteron nestoupal. Zato mě stoupal tlak. Každým dnem mohli hranice zavřít i Rakušáci nebo u nás mohl být nařízen zákaz vycházení. Nakonec až 19ctý den hárání vyšel progesteron a my jsme jeli krýt do Rakous. No co, původně jsem chtěla krýt v Rakousku a nakonec jsem i nakryla v Rakousku.