Na našem cvíčáku se konaly 2. 6. 2019 zkoušky. Jela jsem víceméně do počtu, protože od zimy měla Iriska lékařem nařízen klid na lůžku, aby se jí zahojila zraněná nožka. Říkala jsem si, že když to nedopadne, tak si alespoň zatrénujeme pod dohledem rozhodčího. Když jsem fenu u pole vykládala z auta, pištěla jak podříznuté podsvinče. To nevěstilo nic dobrého. Abychom nerušili psa, co stopoval před námi a byl ještě v terénu, hodila jsem ji na zem předmět, ihned ho zalehla a soustředila se. Hurá, přepla se do stopovacího módu :-)
Tak pár obratů a nějaká chůze u nohy a odměna. Trochu ji to upustilo páru. Pak už jsem jen vyházela obsah kapes do auta a hurá nahlásit se rozhodčímu. Chůzi k panu Matouškovi zvládla tak tak, jelikož už viděla cedulku s nášlapem, ale ustála i hlášení. Před nášlapem si pěkně sedla a čekala. To jsem si říkala, no teď začne cirkus. Dostala jsem pokyn k zahájení stopy, fena mi koukala do očí a po povelu stopa jí matička země přicucla frňák dolů a ona šla ze šlápoty do šlápoty, z dálky to muselo vypadat, že reje v zemi brázdu. Valila jsem oči, jak tele na nová vrata. Tak to šlo až po lom, ale protože jsem myslela, že bude ještě mnohem dál, strašně mě to vyděsilo. Iriska se doslova zlomila, aniž by změnila tempo. A než jsem se z toho vzpamatovala, padla k zemi, otočila na mě hlavu a mírně mávla ocasem. Přišla jsem k ní a koukám, supěla jak lokomotiva v kopcu :-) Mezi packama měla předmět, no sláva, nespěchala jsem, pomalu jsem předmět zvedla, zaujala základní postoj a čekala, až rozhodčí povolí pokračovat. No nebudu to protahovat druhý lom a druhý předmět v naprosto stejném stylu, jen se mi nelíbilo, že je fena tak zadýchaná. Bylo to na hlíně v kukuřici cca 5cm vysoké nebyla úplně suchá ale ani příliš vlhká, prostě terén akorát. Před třetím lomem se to stalo. Iriska odfrkla a mírně zvedla hlavu, aha má dost potřebuje odpočinout. No a tak došlo k tomu, že třetí lom mírně přešla, vrátila se a začala znovu hledat, já blb ve snaze aby se nezamotala do stopovačky jsem ji začala dobírat stopovačku, ale aniž by se napla. Za zády se mi ozvalo výhružné, nechte tu stopovačku být. Irka se naštěstí hned chytla a došla bez ztráty kytičky. Před hodnocením před diváky, mi rozhodčí mezi čtyřma očima povídá, nic si z toho třetího lomu nedělejte, to se prostě stává, ale jinak překrásný výkon. No a pak mi před diváky vynadal za to dobírání stopovačky a že nám kvůli tomu musel strhnout víc bodů, než mu bylo milé, protože práce feny se mu moc líbila. No jo tak chybami se člověk učí, já už si dám bacha ne své ruce a fena se bude muset dalším tréninkem naučit rozprostřít své síly, aby příště nepřepálila tempo hned v začátku. Ale co bych chtěla, bez půlročního tréninku 90 bodů to by bral každý. A to co mi rozhodčí řekl mezi čtyřma očima, to mě bude dlouho hřát u srdce. Já si to moje zvířátko snad ani nezasloužím.
FPr3 - 2.6.19
